Antiinfektivum

Antiinfektiva jsou látky, které mají za úkol zabránit vzniku, rozvoji, případně komplikacím vedoucím z napadení organismu infekčními (nakažlivými) organismy.
Infekce mohou být způsobeny bakteriemi, viry, kvasinkami a plísněmi nebo parazity.

Antiinfektiva lze používat lokálně (místně), nebo systémově (celkově).
Do antiinfektiv pro celkové použití patří několik skupin léčiv, podle ATC skupin mají označení J.

První z nich jsou antibakteriální léčiva pro celkové použití. Do této skupiny se řadí antibiotika. Antibiotika jsou léky, které se používají k léčbě bakteriálních infekcí, kdy různým mechanismem zasahují do vnitřních dějů bakterií a tím buď potlačují jejich množení, nebo je přímo usmrcují. Existuje mnoho skupin antibiotik, lišících se především spektrem účinnosti na různé druhy bakterií.

V některých případech je možno jednotlivá antibiotika kombinovat mezi sebou. Antibiotika se podávají buď ve formě tablet, kapslí etc., kdy se polykají a jednak ve formě nitrosvalových a nitrožilních injekcí (většinou při vážnějších infekcích).

Další skupinou jsou antimykotika pro systémové použití, tedy léky, sloužící k odstraňování kvasinek a plísní z organismu (při napadení vnitřních orgánů), nebo jako součást léčby povrchových mykotických onemocnění, kdy samotná léčba lokálními přípravky není účinná. Většina systémových antimykotik je pro organismus poměrně toxických, je proto třeba dodržovat přesné indikace a dávkování. Podávají se opět buď v perorální formě, nebo nitrožilně.

Další skupinou jsou antituberkulotika (antimykobakte­riální látky), sloužící k léčbě tuberkulózy. O samostatnou skupinu se jedná proto, že mykobakterium tuberkulosis, organismus způsobující tuberkulózu, je proti většině klasických antiinfektiv odolné. Řadí se sem několik léků ze skupiny antibiotik a antimykotik a dále léky vyvinuté speciálně na léčbu tuberkulózy. K léčbě tuberkulózy jsou standardně používány kombinace léků a léčba bývá velice dlouhá (měsíce až léta).

Antivirotika pro celkové použití jsou další skupinou léčiv, náležících k antiinfektivům. U virových infekcí tkví problém v tom, že na většinu z nich v dnešní době ještě nejsou k dispozici účinné přípravky. Nicméně antivirotika, která jsou k dispozici patří mezi velice účinné látky (bohužel však pouze s omezeným spektrem).

Předposlední skupinou jsou hyperimunní séra a imunoglobuliny, látky, používané buď jako pasivní imunizace (očkování), většinou z důvodu styku s nakažlivou chorobou, nebo jako podpora imunity u osob se sníženou obranyschopností.

Poslední skupinou jsou vakcíny, tedy očkovací látky, které slouží k vytvoření dostatečné obranyschopnosti organismu nabuzením imunitního systému k vytvoření protilátek. Očkování se provádí především proti vážným onemocněním, která se velmi těžce, pokud vůbec dají léčit a nesou sebou vážné následky. Očkovaný člověk se pak těmito nemocemi vůbec nenakazí a pokud ano, tak probíhají jako velmi lehká forma bez komplikací a následků.