Hepatoprotektivum

Hepatoprotektiva jsou látky, které slouží ke zlepšení jaterních funkcí, případně k jejich rychlejší regeneraci po prodělaném jaterním onemocnění. Mohou se používat též v případě akutních a chronických jaterních onemocnění, kdy by měly zpomalit procesy poškozující játra a urychlit jejich regeneraci.

Mezi nejpoužívanější látky patří kyselina ursodeoxycholová, silymarin, s-adenosyl methionin, esenciální fosfolipidy, vitamín A a E.

Tyto léky fungují na několika principech. Silymarin a vitamín A a E mají antioxidační vlastnosti, pravděpodobně též ovlivňují některé buněčné receptory a zpomalují tím procesy poškozující jaterní buňky.

Esenciální fosfolipidy zase ovlivňují a obnovují funkce postižených membrán jaterních buněk a buněčných organel.

Kyselina ursodeoxycholová nahrazuje toxické látky, poškozující játra látkami netoxickými a tím zmírňuje jaterní poškození (hlavně u chorob cholestatických).
S - adenosyl methionin dodává do metabolických dějů v jaterní buňce některé důležité metabolity a optimalizuje tak její funkci a regeneraci.

Tyto léky se mohou používat u téměř všech jaterních onemocnění, především je pak vhodné je užívat u těch nemocí, které mohou mít pozdní následky ve formě nevratného poškození jater. Mezi nejčastější onemocnění, při kterých se hepatoprotektiva používají, patří virové hepatitidy, infekční mononukleóza, dále u některých chorob spojených z poruchou vylučování žluči, při alkoholovém a toxickém poškození jater, jaterní cirhóze a dalších jaterních chorobách.

Hepatoprotektiva se podávají nejčastěji ve formě tablet nebo kapek, doba užívání bývá několik týdnů až měsíců, u chronických jaterních chorob dlouhodobě, vždy s vysazením na určitou dobu mezi užíváním.