Vazoprotektivum

Skupina těchto léčiv slouží k léčbě především chronických cévních onemocnění. Venofarmaka mají mnoho různých názvů (venotonika, flebotropní látky, venoaktivní substance, protiedémové léky aj.).

Jedná se o velice různorodou skupinu přípravků, zahrnující rostlinné extrakty i syntetické látky, přičemž mohou být jedno- i vícesložkové. Léky jsou rozděleny do několika skupin podle chemického složení.

Patří sem alfa-benzopyrony, flavonoidy, saponiny, jiné rostlinné extrakty a syntetické látky.

Mezi alfa-benzopyrony patří kumarin, který se ale v ČR nepoužívá z důvodu potenciální závažné toxicity pro játra.

Mezi flavinoidy patří některé známější a často používané látky, jako je rutin, psycnogenol, flavany nebo např. diosmin. Tyto léky působí na snížení žilního napětí, snižují kapilární propustnost a zvyšují lymfatický průtok. Některé z těchto látek (diosmin) mají také protizánětlivé účinky. Látky odvozené od rutinu jsou používány již velice dlouho, ovlivňují zvýšenou kapilární propustnost, mají protistážlivé, protiedémové a antioxidační působení.

Saponiny jsou látky získávané z rostlin a patří k nejstarším prostředkům na léčbu žilních onemocnění. Ovlivňují především žilní napětí a působí proti otokům.

Jiné rostlinné extrakty zahrnují proantocyanidiny a ginkgo biloba.

Proantocyanidiny mají kromě účinků zmíněných u flavinoidů také vliv na zvýšení odolnosti cévních stěn. Gingko biloba má navíc protisrážlivé účinky a působí snížení viskozity krve.

syntetickým látkám patří přípravky s obsahem kalcium-dobesylátu a tribenosidu, který se vyznačuje kromě obecného působení venofarmak též protizánětlivými účinky.

Venofarmaka se užívají nejčastěji ve formě perorální, existují ale také lokální přípravky ve formě gelů a krémů.

Důvodem k používání venofarmak jsou žilní varixy, období po operaci žilních varixů, stavy po žilních trombózách, jako prevence premenstruálních otoků, prevence otoků při cestování, hemorhoidy, mikroangiopatie a lze je též použít k rychlejšímu hojení bércových vředů.

Výhodou těchto látek je jejich nízká toxicita a minimální nežádoucí účinky, nejčastěji ve formě zažívacích obtíží.