Antimykotikum

Antimykotika jsou léky, používané k léčbě mykóz, tedy při onemocněních, vyvolaných kvasinkami a houbami.

Léky se dělí na lokální a systémové, podle toho, zda se používají k léčbě povrchových mykóz (lokální - kůže, nehty, vlasy), nebo při mykotickém postižení vnitřních orgánů (systémová mykotická onemocnění).

Systémová mykotická onemocnění jsou v naší krajině méně častá, i když v poslední době se jejich výskyt zvyšuje. Souvisí především se stavy, při kterých je vážně narušen imunitní systém (nádorová onemocnění, leukémie, systémové autoimunitní choroby, HIV/AIDS) a představují velice závažný problém.

Naproti tomu lokální mykózy patří mezi poměrně častá onemocnění.

Nejčastější onemocnění, vyvolaná houbami jsou povrchové mykózy, způsobené různými dermatofyty a kandidami. Jedná se o mykózy postihující kůži (nejčastěji na nohou, v tříslech a v předkožkovém vaku), nehty (tzv. onychomykóza), případně vlasy. Dále mezi velice častá mykotická onemocnění patří záněty vulvy a vaginy.

Systémové infekce jsou vzácné, ale mohou být život ohrožující. Při vážném oslabení organismu mohou houby napadat téměř kterýkoli orgán a vést k jeho významnému poškození.

Antimykotika pracují na různých principech, ale téměř všem je společné to, že narušují buněčné stěny hub a kvasinek a porušují tak jejich integritu.
Mezi antimykotika se řadí několik skupin léčiv, dělených podle chemické struktury.

Polyenová antimykotika existují jak lokální (nystatin, natamycin), tak systémová (Amphotericin B). Amphotericin B patří mezi nejúčinnější dostupná antimykotika. Podává se při vážných, život ohrožujících infekcí způsobených rody Candida, Aspergillus, Cryptococcus a u mukormykóz. Dále se používá preventivně u osob po transplantacích a osob léčených pro nádorová onemocnění. Lokální polyenová antimykotika slouží hlavně k léčbě povrchových a vaginálních kandidóz.

Další skupinou jsou antimetabolity, jejichž hlavním zástupcem je flucytosin. Používá se pouze systémově, často v kombinaci s jinými antimykotiky (rozšiřuje se tak spektrum účinku na více původců).

Systémová azolová antimykotika tvoří dvě skupiny, imidazoly (miconazol, ketoconazol) a triazoly (fluconazol, itraconazol). Tyto léky nejsou účinné proti aspergillovým infekcím. Často se používají celkově i při povrchových mykózách, pokud na ně nezabírají lokální přípravky.

Lokální azolová antimykotika patří mezi často používané léky v dermatologii a gynekologii. Patří sem econazol, clotrimazol aj.

Poslední skupinou jsou jiná antimykotika, mezi která patří griseofuvin a terbinafin. Griseofuvin znemožňuje svým působením dělení hub. Používá se především v dermatologii při povrchových mykózách nehtů a vlasů. Terbinafin má podobné použití.

Lokální antimykotika jsou obecně velice dobře snášena, kůží se nevstřebávají, účinné koncentrace tvoří v hlubších vrstvách pokožky. Jejich užívání bývá dlouhodobé (2 - 4 týdny), často s dobrým výsledkem. Většinou je možno je získat bez lékařského předpisu.

Systémová antimykotika jsou naproti tomu zatížena množstvím nežádoucích účinků, proto jejich předepisování patří do rukou lékařů specialistů.