Antimykotikum
Antimykotika jsou léky, používané k léčbě mykóz, tedy při onemocněních, vyvolaných kvasinkami a houbami.
Léky se dělí na lokální a systémové, podle toho, zda se používají k léčbě povrchových mykóz (lokální - kůže, nehty, vlasy), nebo při mykotickém postižení vnitřních orgánů (systémová mykotická onemocnění).
Systémová mykotická onemocnění jsou v naší krajině méně častá, i když v poslední době se jejich výskyt zvyšuje. Souvisí především se stavy, při kterých je vážně narušen imunitní systém (nádorová onemocnění, leukémie, systémové autoimunitní choroby, HIV/AIDS) a představují velice závažný problém.
Naproti tomu lokální mykózy patří mezi poměrně častá onemocnění.
Nejčastější onemocnění, vyvolaná houbami jsou povrchové mykózy, způsobené různými dermatofyty a kandidami. Jedná se o mykózy postihující kůži (nejčastěji na nohou, v tříslech a v předkožkovém vaku), nehty (tzv. onychomykóza), případně vlasy. Dále mezi velice častá mykotická onemocnění patří záněty vulvy a vaginy.
Systémové infekce jsou vzácné, ale mohou být život ohrožující. Při vážném oslabení organismu mohou houby napadat téměř kterýkoli orgán a vést k jeho významnému poškození.
Antimykotika pracují na různých principech, ale téměř všem je
společné to, že narušují buněčné stěny hub a kvasinek a porušují tak
jejich integritu.
Mezi antimykotika se řadí několik skupin léčiv, dělených podle chemické
struktury.
Polyenová antimykotika existují jak lokální (nystatin, natamycin), tak systémová (Amphotericin B). Amphotericin B patří mezi nejúčinnější dostupná antimykotika. Podává se při vážných, život ohrožujících infekcí způsobených rody Candida, Aspergillus, Cryptococcus a u mukormykóz. Dále se používá preventivně u osob po transplantacích a osob léčených pro nádorová onemocnění. Lokální polyenová antimykotika slouží hlavně k léčbě povrchových a vaginálních kandidóz.
Další skupinou jsou antimetabolity, jejichž hlavním zástupcem je flucytosin. Používá se pouze systémově, často v kombinaci s jinými antimykotiky (rozšiřuje se tak spektrum účinku na více původců).
Systémová azolová antimykotika tvoří dvě skupiny, imidazoly (miconazol, ketoconazol) a triazoly (fluconazol, itraconazol). Tyto léky nejsou účinné proti aspergillovým infekcím. Často se používají celkově i při povrchových mykózách, pokud na ně nezabírají lokální přípravky.
Lokální azolová antimykotika patří mezi často používané léky v dermatologii a gynekologii. Patří sem econazol, clotrimazol aj.
Poslední skupinou jsou jiná antimykotika, mezi která patří griseofuvin a terbinafin. Griseofuvin znemožňuje svým působením dělení hub. Používá se především v dermatologii při povrchových mykózách nehtů a vlasů. Terbinafin má podobné použití.
Lokální antimykotika jsou obecně velice dobře snášena, kůží se nevstřebávají, účinné koncentrace tvoří v hlubších vrstvách pokožky. Jejich užívání bývá dlouhodobé (2 - 4 týdny), často s dobrým výsledkem. Většinou je možno je získat bez lékařského předpisu.
Systémová antimykotika jsou naproti tomu zatížena množstvím nežádoucích účinků, proto jejich předepisování patří do rukou lékařů specialistů.
© 2022 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.